Soutěska Kyseĺ- poklad Slovenského ráje

Zobrazit na mapě Stáhnout GPX

Představte si, že od ohniště, či nedopalku vám začne hořet les. Panuje navíc extrémní sucho a teplo. Celé se to odehrává v místě, kam se nedostanete auty. Oheň se rozšiřuje. Plameny se dostávají na nedostupnější místa a ničí vše, co jim stojí v cestě. Oheň polyká desítky hektarů porostu. Úplné uhašení potom zajistí po týdnu pekla déšť.

Tak nějak vypadalo drama v roce 1976. Ve vyhořelé rokli byly následně demontovány chodníky. Místo se stalo nebezpečným, neboť stromy zpevňující svah byly pryč a vše začalo sjíždět a padat do potoka. Lidé sem nesměli. Celých 40 let.

Nyní je soutěska Kyseľ otevřená. Můžete si ji projít odspodu až po vrch, ale potřebujete k tomu speciální vybavení. Cesta totiž nevede po žebříkách, ale po konzolích zasekaných do skály a nad nimi vede jistící ocelové lano. Tato soutěska je přístupná pouze s ferratovým vybavením. Dále je potřeba si obstarat vstupenku a dobré je obout si vyšší boty, které nekloužou po mokrých kládách a kamenech a při brodění potoka do nich nenateče.

Naše putování začíná v Čingově. Obstarali jsme si zde potřebné vybavení a vyrazili směrem do soutěsky. Jde se nenáročnou lesní pěšinou víceméně po rovince podél potoka Hornád až k ústí do rokle. Zde jsme si po vzoru všech kolem dali oběd a nasoukali se do postrojů a vyrazili do soutěsky. Zpočátku nás čekala jen taková ochutnávka. Šlo se ve výšce asi 40cm nad širokým korytem potoka, kde po létě bylo jen pár kapek vody. To se ale brzy změnilo.

Čím výš jsme stoupali, tím byla soutěska užší, místy opravdu hodně zasypaná sutí, kládami, kamením a i pozůstatky původních chodníků a řetězů k vidění byly. Na příkrých stráních se dnes již opět tyčily stromy a keře.

Lidí zde ani před koncem sezóny nebylo málo. Naopak, místy se muselo trošku čekat. Pomalu se postupovalo vzhůru. Nad potokem se zdvíhaly vysoké a příkré stěny. Místy opravdu kolmé a holé, místy pozvolnější se záplavou barevných rostlin.

Šplháním po ferratovém chodníčku jsme zdolali všechny vodopády.

Padlé stromy v korytě řeky budou po jarním tání jistě přeuspořádané. A příští rok se můžeme těšit na to, že to tu bude vypadat jinak.

Byl to hezký zážitek, člověk na nenáročné ferratě měl pocit, že je trošičku blíž přírodě, že se na ni musí trochu víc spolehnout, než když jdete po chodníku, nebo lesní pěšině. Navíc, pokud jdete po kovových stupních ve skále, tak nesešlapáváte  hlínu a rostlinky a nepřispíváte takovou velkou měrou k erozi.

Po projití soutěskou pokračujeme po cestě do Kláštoriska. Je zde ruina z 13. století rozsáhlého kartuziánskeho kláštera. Je volně přístupný. Stroze popsané jednotlivé zdi a místnosti dávají velký prostor pro představivost. Cely, ve kterých dřív několik řeholníků bydlelo, by dnes jistě nevyhovovaly.

Cesta nás dále dovedla opět do údolí, kde protéká potok Hornád a zpět do Čingova.